Vánoce 2020

Když jsem před čtyřmi lety připravovala první Vánoce pro syna, bylo to všechno jiné, nové… Řešit, jak to udělat, které tradice zachovat a jaké nové si vytvořit. Synovi bylo tehdy na Vánoce 2016 8 měsíců… Týden před Vánoci onemocněl a museli jsme společně strávit pár dní v nemocnici. Naštěstí jsme se na svátky dostali domů a tak už vlastně pak člověk ani neřešil, že kvůli několikadennímu výpadku nestihl spoustu věcí, ale bylo super, že jsme první Vánoce nakonec prožili spolu doma.
Roky plynou, postupně se přípravy Vánoc pro naše nejmenší stávají zajímavější a kozelnější, ale taky náročnější… Ti malí rozumové mají totiž nejen postřeh, ale i paměť 😁. Ještě letos před Vánoci jsem synovi musela vysvětlit, proč vlastně jsem vloni na Štědrý den odešla z pokojíčku, když jsme čekali na Ježíška… Co na to říct 😁?! Letošní Vánoce byly jiné v mnoha směrech… Nejen kvůli té zatracené celosvětové pandemii, ale hlavně pro to, že jsem letos nepřipravovala Vánoce pro jednoho syna, ale už pro dva. Ten menší má sice jen 3 měsíce a nebude si to pamatovat, ale jednou mu o nich budu vyprávět, nebo mu dám přečíst tento příspěvek 😊. Skloubit přípravu Vánoc s péčí o dva malé čertíky byla docela výzva. Pečení cukroví se se mnou táhlo už od konce listopadu a skončila jsem 22. prosince, úklid se nechával na poslední chvíli, protože by stejně pořádek dlouho nevydržel a výzdobu jsme dělali průběžně. Starší syn totiž miluje vánoční světýlka, tak ty dva nejdelší řetězy měl celý měsíc v pokojíčku, kde to pak svítilo jako v Las Vegas, ale Ježíšek musí mít světýlka připravené, aby nám je mohl dát na stromeček, až nám ho v noci přinese. Argument, který spolehlivě zabral, Kuba světýlka bez protestů vydal.
„A jak vlastně ten Ježíšek k nám dojde, když nemá křídla?“ Jedna z otázek fakt na tělo. Se školkou totiž cestou do parku míjejí kapličku, kde je obrázek Ježíše Krista a to je prý ten Ježíšek, co nosí dárky a ten křídla nemá… No těžká otázka…
„A proč mi nedonese všechny dárky, co chci?“ „Protože nemá tolik penízků a musí koupit dárky všem dětem, nejen jednomu.“
A kde Ježíšek ty dárky koupí?““ No asi v hračkářství.
„A donese mi to či ono…?“…… Desítky a stovky otázek, na které je dobré mít připravenou odpověď.
Letošní Štědrý den proběhl relativně v poklidu. Z plánované procházky sešlo, protože venku lilo celý den a doma vládla relativně pohodička až na tisíc stejných dotazů, kdy už Ježíšek donese ty dárky 🤦.
Nejdůležitější okamžik, tedy z pohledu staršího syna, bylo samozřejmě čekání na Ježíška v pokojíčku… Abych mohla jít dárky nachystat, musela jsem použít klasickou výmluvu na odchod na toaletu… Než jsem ovšem dárky naskládala, zabralo to nějakou dobu. „Mami, tys kakala, že ti to tak trvalo?“ no, upřímně řečeno, je lepší, když se na to syn zeptá doma v soukromí, než když stejnou otázku položil babičce v zaplněném atriu vstupní haly valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm. To tehdy byl svět ještě v pořádku a my byli na skvělé dovolené… Tehdy se syn zeptal babičky hned, když vyšla ze záchodu. Že to bylo v létě a tudíž bylo atrium plné lidí, kteří to slyšeli, to synovi fakt nevadilo 😁.
Ale zpátky k letošním Vánocům… Jasně, že mi to trvalo, než jsem naskládala všechno pod stromeček… Sama jsem si nadělila obrazy z fotek, které jsem postavila před dárky s tím, že si toho všimne i starší syn, jak krásné obrazy máma dostala… No, nevšiml… Po menším váhání, kdy si nebyl jistý, že náhodou Ježíšek ještě není v obýváku a bál se tam vůbec vkročit, tak posléze vletěl, jak velká voda, vrhnul se na největší dárek, obrázek odhodil na bok, aby mu náhodou nezavazel a už to jelo. Během deseti minut zvládl vybalit všechno – i to, co mu nepatřilo 😁.
Máme tradici, že se vždycky na Štědrý den potkáváme u rodičů, kam dojde i sestra s partnerem a neteře. To je pak ten správný vánoční rachot. Letos s námi ještě vánoce slavil praděda, protože babičku po urázu nechali na LDN a taky maminka sestřiného přítele, takže jsme byli v počtu, který sice neodpovídá aktuálním nařízením, ale přece si aspoň ty vánoce nepokazíme… Navíc jsme se právě kvůli štědrému dnu a strachu o zdraví lidí, které máme rádi nechali před pár dny na Covid otestovat, tekze jsme si ty Vánoce mohli užít společně i v této blbé době. U babičky se starší syn i neteře vrhli na dárky, že až papíry lítaly vzduchem. Radost velká, každý si našel něco, co mu snad udělalo největší radost. Pak ale už byl čas jít domů, tak jsme venku ještě prskli prskavky a hurá do tepla. Doma jsme si ještě pustili lodičky ze skořápek a pak se starší syn zase vrhnul na hračky a nebylo možné dostat ho do postele… Já si dala s chutí ještě kapra a šla uspávat mladšího syna a u toho koukala na pohádky.
Je neskutečné, jak rychle vždycky Štědrý den uteče… Ty týdny příprav, plánování, zařizování jsou hned ty tam a nezbývá než čekat do příštího roku…

Ale co víc si přát… Snad jen ať ten další rok už je zase krásně normální a obyčejný, jako byly roky předchozí, aby se pandemie ztratila tak rychle, jak se objevila a aby se nás všech zdravíčko a štěstíčko drželo co nejdéle a co nejvíce…

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *